Japonská zimní pohádka je minulostí

A je to! Hotovo! Zimní japonské dobrodružství 2015/2016 ve středisku Niseku je za mnou. Přijde mi to jako včera, co jsem vylezl do ospalé příletové haly na lětišti Chitose, kousek od Sappora. A hele, já jsem tu znovu..Po třech a půl měsících úžasného prašanového dobrodružství. Uteklo to tak strašně rychle, že si říkám, že to není snad ani možné...Spoustu jsem toho viděl, spoustu jsem toho nestihl a neviděl. Ze sportovní stránky je stále co objevovat..Spoustu lokací na celém ostrově teprve čeká na moje oblouky. Ale nebyl čas, spousta práce. Zase na druhou stranu, kromě Niseka jsem zvládl navštívit i další tři resorty na ostrově Hokkaido. Tomamu, Rusutsu a Kiroro. Každý resort má něco do sebe..Ale Niseko je jen jedno. Pro někoho málo japonské, pro někoho přeplněné, pro někoho malé, pro někoho moc rušné, pro někoho takové, pro někoho makové..Je asi pravda, že středisko je spolu s resortem Hakuba (na hlavním ostrově) asi to nejznámější, co může japonské lyžování nabídnout. Je to hodně mezinárodní resort, spousta australanů a asiatů.. Všechny možné i nemožné národy se potkávají v tomto japonském Špindlu...A velká většina této mezinárodní směsice se objevovala i u nás ve škole NISS (Niseko International Snowsport School). Moje pozice byla celou zimu více než báječná. A s blížícím se koncem mého působení tady, se ještě vylepšovala. Z 85 instruktorů jsem byl, co se priority a platového ohodnocení týká, v první pětce. Co se lyžování samotného týká, tak si troufám říct, že v první trojce. I přes handicap mé první sezony v Niseku, jsem byl zařazen do trenérského týmu. V průběhu celé zimy se ostatní instruktoři předháněli, kdy a kdo si se mnou může jít volně zajezdit. Na konci zimy jsem vedl telemarkové tréninky a závodní tréninky v branách. V řeči čísel to znamená, že jsem od 5. prosince do 15. března byl kromě 3 dnů každý den na sněhu a s lyžařskými botami na nohou. Z těchto přibližně 105 dnů jsem pracoval cca 101 dnů a odučil 460 hodin. Kdo má trochu představu, asi tuší, že opravdu moc volného času nebylo..Otlačené nohy a bolavá záda jsou jen malým a nepatrným škraloupkem na této lyžařské misi v zemi vycházejícho slunce. Vše šlo hladce, snad ještě více než mohlo a první japonská zima je za mnou. Hurá zpět do Evropy.